REGIONÁLNÍ KOLO SOUTĚŽE MLADÝCH ZDRAVOTNÍKŮ

REGIONÁLNÍ KOLO SOUTĚŽE MLADÝCH ZDRAVOTNÍKŮ

      V sobotu 17. 6. 2023 změřili své znalosti mladí zdravotníci z Olomouckého a Moravskoslezského kraje, kteří zvítězili v oblastních kolech. Celá akce proběhla v Pevnosti poznání v Olomouci.

      Mladé zdravotníky čekaly různé záchranářské situace, s nimiž se mohou v běžném životě, při sportu či dopravě setkat. Naši školu skvěle reprezentovalo družstvo zdravotníků ve složení Sára Mia Březinová, Adina Molnárová, Barbora Lysáková, Alena Eibová a Veronika Studená a získalo pěkné 5. místo.

Fotogalerie:

https://zsvitezna.rajce.idnes.cz/17.6.2023_-_Regionalni_kolo_mladych_zdravotniku/

Mgr. Andrea Švecová

Soutěž mladého zdravotníka z pohledu soutěžící

     Dne 17. června jsme se zúčastnili soutěže mladého zdravotníka, vlastně už to byla třetí soutěž v tomto roce, ale zase byla úplně jiná, i když stejná v tom, že šlo o poskytnutí první pomoci. Teď už šlo opravdu o hodně, postup do celostátního kola. Byli tam jenom ti nejlepší z krajských kol. Naše družstvo získalo krásné páté místo z devíti družstev. Na začátek bych chtěla moc poděkovat všem organizátorům soutěže za skvělou atmosféru, nové znalosti a možnost si vyzkoušet jak takové situace řešit. Ráno, když jsme se dostavili v Olomouci do Pevnosti poznání, tak nás hned všichni pěkně přivítali a my jsme si začali opakovat vše, co umíme. Po složení slibů hry fair play přišlo zahájení soutěže a přiřazení našeho průvodce, který nás celou soutěž provázel, a šlo se na to.... Na začátku jsme všichni byli hodně nejistí a nervózní, ale čím víc stanovišť bylo za námi, tím víc jsme nechtěli, aby soutěž skončila. Většina z nás zjistila, že nás to opravdu baví a chceme se tím i v budoucnu zabývat. Na těchto soutěžích je skvělé to, že se poučíme z vlastních chyb...

      Pro dvě dívky z našeho týmu to byla poslední soutěž a vlastně i poslední zážitek s mladým zdravotníkem na naší škole a móóóc jsme si to užily. Moc děkujeme paní učitelce A. Švecové, která nás na tuhle cestu navedla.

Sára Mia Březinová, 9. A

Soutěž z pohledu asistenta

       Po příjezdu do pevnosti poznání, si nás pořadatelé rozřadili mezi figuranty a asistenty. Já a další asistenti jsme si prošli trasu, která vedla již rozkvetlou botanickou zahradou, abychom věděli, na jaké stanoviště máme naše přidělené družstvo zavést.

      Poté jsme jako asistenti byli přiřazeni k jednotlivým týmům. U každého stanoviště mladí zdravotníci plnili úkoly a já s údivem v očích pozorovala, jak jim to jde. Na většině stanovištích čekali také figuranti z naší školy, kteří představovali bezvědomí, popáleniny a jiné úrazy. Byli opravdu skvěle namaskovaní a výborně sehráli scénku, jako praví herci.

     Když jsem svoji skupinku odvedla zase zpět, mohli jsme navštívit Pevnost poznání a potom se už jen čekalo na vyhlášení soutěže.

     Celý tento den byl pro mě novou zkušeností a novým zážitkem, u něhož jsem poznala spoustu milých lidí a něco jsem se i z první pomoci naučila.

     Je fajn, že je stále spoustu lidí, kteří mají zájem se naučit to, jak v nouzi pomoci druhému.

Beáta Baroňová, 9. B

Soutěž z pohledu figuranta

     Chvilku poté, co jsme dorazili a usadili se, si nás vyžádali maskéři a začali z nás dělat zraněné osoby. Bylo mi přiděleno zranění popáleniny dlaní. Nejhorší na tom bylo, že jsem se celý den nemohla na nic sáhnout, krmit mě museli druzí. Cítila jsem se doslova jako bez rukou. Nevím, co bych dělala, kdyby se mi něco takového opravdu stalo. Byl to tedy nevšední zážitek.

     Jak jsme dorazili na místo určení, kde se scénka měla odehrát, tak nám rozhodčí řekli, jak se máme chovat. S ostatními figuranty jsem si nacvičila scénku.  Naše téma bylo: „Opilé hořící koleno“ a od něho mé nesmyslně popálené ruce. Jeden figurant byl opilý a ve spánku mu chytlo od ohně koleno a já ho v panice začala hasit vlastníma rukama. Prostě to nevymyslíš, ale v panice člověk udělá všechno, i když to rozum nebere.

    Když už začali přicházet soutěžící, byla jsem v rozpacích, chtělo se mi utéct, ale zároveň zůstat a zahrát to co nejlépe. Celkem po pětkrát odehrané scénce už jsem fakt nevěděla, jestli ty ruce nemám opravdu popálené. Umělou krev jsem měla snad všude a hmota z rukou se mi loupala. Dostali jsme pochvalu od našich rozhodčích i soutěžících za skvěle zahranou scénku. A konečně jsem se mohla umýt. Potom už čekání na výsledky a alou domů. ;-) 

      Celý den jsem si moc užila a rozhodně to byl pro mě zážitek. Soutěžící musím pochválit, ani jedno družstvo mě neusmrtilo. Myslím, že nauka o první pomoci je potřeba a nikdy nevíte, kdy můžete pomoci člověku v nouzi.

Klára Nevěřilová, 9. B